BOBŘÍ TŮNĚ
BOBŘÍ TŮNĚ
Nejen člověk je skvělý stavitel.
Většinu věcí jsme se naučili od přírody. Zde máme jejího skvělého zástupce, bobra.
Žije v malém lužním lese, kde má nejen skvělý úkryt, ale i spoustu potravy.
Chcete vědět, jak vypadá jeho hrad? Zvedněte odklápěčku na tabuli!
Tůně mají charakter lužního lesa. V jejich okolí se setkáte hlavně s pobřežními vrbinami. Před umělým narovnáním toků řek (regulací) jich bylo mnohem víc. I místní tůně jsou památkou na tok před regulací. Pro bobry je to ideální prostředí, proto tůně na příhodných místech – v záplavových oblastech potoků a řek – sami vytvářejí. Dřeviny s tvrdším dřevem kácí na stavbu hrází, ty s měkkým dřevem využívají jako potravu. U nás v Roztokách jsou tůně již řadu let, ale na mnoha jiných místech je bobr vytváří svou činností.
Zatímco bobr pracuje zuby, my jsme vymysleli sekyru. Bobrovku, která dělá zásekem stejnou stopu jako bobří zub. Jeden z jeho okusů můžete vidět na horní části tabule. Truhlář Jakub musel vyrazit se svým synem, najít ten rozměrově a tvarově správný a ještě na něm po lidsku zapracovat.
Jakou barvu mají bobří zuby? Kolika se bobři dožívají let? Kolik mají mláďat nebo odkdy jsou v Roztokách? To všechno se dozvíš v bobřím kvízu!
Že bobr umí stavět, to už víme. Ale jaké další báječné stavitele můžeme potkat? Stáhni si pracovní list a zjisti, jak vypadají zvířecí domovy.
Poznáš ptáky v letu? Každý má jiný tvar křídel a ocasu, podle kterého ho snadno rozlišíš. Stáhni si pracovní list a zjisti, jak vypadají v letu z výšky i zblízka.
Druhou zastávku BOBŘÍ TŮNĚ naleznete na křižovatce Potoků a Plavidla.
Se zjišťováním historických faktů pomáhaly děti z bývalé 4.E pod vedením paní učitelky Lucie Čermákové.
Zajímavosti čerpaly z městské kroniky. Přečtěte si, co jim připadalo zajímavé i důležité.
Zajímají vás podrobnosti? Můžete se do kroniky vnořit též...
Roku 1948 byl starostou tehdejší obce Žalov pan statkář Šebek. Vlastnil nejkrásnější statek ve vsi. Ještě toho roku (1948) sem přišli komunisté a Šebkovým statek zabavili. Pan Šebek komunistům vzdoroval. Byl v tom vzorem pro spoustu lidí. Komunistům se to samozřejmě nelíbilo, proto pana Šebka, jeho syna i bratra zavřeli do vězení. Maminku a dceru nechali být, ale musely statek opustit.
S sebou si mohly vzít jenom to, co unesly v prostěradle. Zbytek Žalováci rozkradli během jednoho dne. Paní Šebková z toho byla tak traumatizovaná, že se o ni musela starat její dcera. O několik let později se pan Šebek vrátil z vězení s podlomeným zdravím a po třech letech zemřel. Během revoluce roku 1989 jim statek vrátili, ale byl už hodně zchátralý. Chátrá vlastně dodnes.
Poznámka: Statek má od roku 2024 nové majitele.
Rok 1912, u strmého kopce blízko dnešní kavárny Modrý korálek. Zhruba toho roku měl ředitel školy v Žalově problém, že žáci chodili do školy špinaví, protože neměli pitnou vodu. Štvalo to i žalovský lid, protože pro vodu museli chodit dolů k studánce. V zimě to bylo skoro nemožné, lidi tam sklouzávali a měli i smrtelné zranění. Ale občas se stávali i vtipné příhody, třeba že dvě ženy jedna šla pro vodu a druhá už šla s vodou nahoru.
Zapovídaly se a obě zapomněly, pro co vlastně šly. Takže ta, která původně šla nahoru, šla pak dolů a ta, která šla dolů, šla nahoru. Ale teď zpátky k řediteli. Toho už to tak doráželo, že pozval několik strojníků aby postavili vodovod. Trvalo jim to ani ne půl roku a vodovod byl na světě. Od té doby je tam vodovod, ale i tak tam mají lidi občas problém s vodou.
Roztoky a Žalov byly dlouho samostatné obce. Spojily se až v roce 1960.
Když se ve 30. letech otevřela v Žalově sokolovna (na místě staré žalovské školy), byla to nejmodernější tělocvična v Čechách.
Lidé se tam chodili sprchovat, protože - narozdíl od mnoha domácností - zde tekla teplá voda.
Kresby žáků ze Základní školy Zdenky Braunerové a Základní školy Sedmihlásek.